FHStories

Nepoučujeme, spíše se vzájemně učíme. Jaroslav Novotný o Letní škole v Litomyšli

„Vzájemně se dělíme o své zkušenosti a potíže, se kterými se potýkáme, a nemá to pouze formální povahu,“ popisuje Letní školu v Litomyšli její garant Jaroslav Novotný. Každoroční akce z programu celoživotního vzdělávání již šestým rokem zve učitele středních škol a gymnázií na několikadenní setkání naplněné teoretickými přednáškami, semináři a diskuzemi, v nichž se otevírají otázky po možnostech a mezích interpretace a smyslu výchovy a vzdělávání vůbec. Letní škola otevírá prostor, který umožňuje mezi vysokoškolskými a středoškolskými učiteli sdílet z obou pohledů problémy spojené s přechodem středoškolských studentů na univerzitu. Mezi učiteli gymnázií a středních škol má Letní škola dobré ohlasy, což se z jejich strany ukazuje mimo jiné i na zvětšujícím se zájmu.

Jaroslav Novotný, foto: Ondřej Trojan

Kdy Letní škola vznikla, kdo za tím stál a jaký je její záměr?

To, co dnes pořádáme jako Letní školu, se poprvé v roce 2016 uskutečnilo jako seminář a teprve následně dostalo formu několikadenní letní školy o prázdninách. Letní školu pořádáme v Litomyšli, což je velmi přívětivé a hezké město, které mělo to štěstí, že se tam po roce 1989 nerealizovaly bezhlavé a spekulativní developerské projekty, nýbrž město se opravdu promyšleně, soustavně a dlouhodobě buduje pro lidi. Litomyšl je velmi otevřená a vzdušná a myslím si, že to prospívá i atmosféře Letní školy. Zároveň je stejně daleko pro lidi z Čech i Moravy a setkání v ní je tak i vstřícným gestem vůči těm, kdo přijíždějí z různých koutů republiky.

U zrodu akce jsem stál já a Tomáš Holeček a náš původní záměr, který držíme doteď, má několik rovin. V první řadě jde o to představit učitelům gymnázií a středních škol specifika a problémy vysokoškolského studia humanitních věd. Chceme jim být nápomocni v přípravě studentů na přechod na takovéto vysokoškolské studium. Dále je tam samozřejmě rovina šíření dobrého jména fakulty, a to právě mezi gymnaziálními a středoškolskými učiteli. Slibujeme si, že když se Letní škola vydaří, budou pak doporučovat naší fakultu i svým studentům. Důležitá je také rovina vzájemné výměny zkušeností. Snažíme se prolamovat pomyslnou bariéru mezi středoškolskými a vysokoškolskými učiteli. Zajímá nás, s jakými problémy se kolegové potýkají ve výuce a s čím se musí ve vztahu ke svým studentům vyrovnávat. My se jim zase snažíme říct, s čím se potýkáme u našich studentů, kteří právě nastoupili a přišli od nich. Tak jim vlastně dáváme zpětnou vazbu. Z formálního hlediska pak Letní škola naplňuje také takzvanou třetí roli univerzity vedle vzdělávání a výzkumu. A nakonec je tu také záměr, možná ne úplně explicitní, nastolovat otázku po smyslu výchovy a vzdělávání vůbec. Ze začátku jsme tyto diskuse spíše podněcovali my, během posledních dvou tří let sledujeme, že účastníci toto téma otevírají sami.

Myslíte, že je to dáno vstřícným a otevřeným prostředím Letní školy, nebo je to dáno nějakým vnějším tlakem?

Může to být souběh obou věcí. Na jedné straně se posunula doba a pro učitele to začíná být naléhavá záležitost, a zároveň námi utvářené prostředí časem vykrystalizovalo tak, že účastníci dnes cítí možnost nebo dokonce potřebu tyto otázky na Letní škole otevřít.

Jak došlo k tak razantní změně z původního formátu semináře?

Když seminář prvně probíhal o víkendech na fakultě, hned se ukázalo, že je potřeba s těmi lidmi pobýt a mluvit mnohem intenzivněji, a to i neoficiálně, protože řadu věcí si člověk řekne právě mimo přednášky a semináře. Je dobré, když se vytvoří ona scholé – chvíle osvobození od provozních starostí a tlaků, chvíle zároveň vymezená časem a místem, v níž se lze společně a intenzivně soustředit k nastoleným otázkám, diskutovat a vzájemně si poskytovat zpětnou vazbu.

První ročníky Letní školy byly vlastně pořád pilotní, až v roce 2019 se především díky péči kolegy Dominika Kuny akreditovala na ministerstvu školství jako program celoživotního vzdělávání, a to v sekci dalšího vzdělávání pedagogů. To znamená, že účastí na Letní škole si středoškolští učitelé mohou plnit požadavky dalšího vzdělávání, jež musí v průběhu své kariéry absolvovat.

Byla tato změna formátu prospěšná?

Určitě. Řada lidí nemusí tolik přemýšlet, kde na Letní školu vezme peníze. Přispívají jim na ni jejich domovské instituce.

A jakým učitelům je Letní škola určena?

Původně jsme ji koncipovali šířeji, tedy i cílová skupina byla širší. Vedle problematiky humanitního vzdělávání obecně a problematiky interpretace textů, což byla z naší strany především filosofická záležitost, jsme se snažili zařazovat do programu i přednášky k problematice studia historických věd nebo antropologie. Nicméně na základě diskuzí a zpětných vazeb, a na základě naší reflexe toho, zda se naše nabídka nemíjí s očekáváními účastníků, jsme postupně došli k tomu, že je potřeba záběr Letní školy zúžit.

Proč jste se zaměřili právě na interpretace textů?

Protože bádání a studium humanitních věd je založeno na čtení textů, a to nemůže být čtení naivní nebo prvoplánové, nýbrž musí to být čtení reflektované a za osvojení si alespoň určitých elementárních interpretačních zásad.

Tímto posunem k interpretaci textu se pak posunulo i určení cílové skupiny, v rámci níž nyní na pozvánkách na prvním místě uvádíme učitele českého jazyka či jazyků obecně a literatury, a to právě proto, že jejich doménou je práce s textem a na střední škole jsou to právě oni, kdo do ní bezprostředně uvádí studenty. Nikoho ovšem nevylučujeme a Letní škola je stejně tak otevřena i učitelům filosofie, historie a společensko-vědního základu.

Můžeme sledovat nějaké pozitivní změny, že by nově příchozí studující pracovali s textem lépe?

Letní škola probíhá každý rok v poměrně malém kolektivu. Není možné určit nějakou měřitelnou odezvu, protože je tu velký nepoměr mezi lidmi, se kterými se setkáváme a můžeme je nějakým způsobem ovlivnit, a studenty, kteří k nám přicházejí. Navíc do toho vstupují další vlivy a faktory, o kterých by se dalo velmi dlouze diskutovat: jestli u mladších generací obecně neupadá schopnost souvisle číst delší texty, což je zase spojené s digitalizací, médii a tak dále.

Máte ale zpětnou vazbu od samotných účastníků.

Ano, kromě formální evaluace máme možnost si pohovořit s účastníky i neformálně. Dozvídáme se tam třeba i něco o jejich pohledu na naši fakultu. Z těch neformálních zpětných vazeb bych rád vyzdvihl, že například řada z nich oceňuje naši formu přijímaček na bakalářský stupeň, konkrétně, že jsme je nesvěřili agentuře Scio. Mají s tím totiž značný problém, protože kvalita jejich výuky se poměřuje úspěšností studentů v testech, a tak jsou okolnostmi a mnohdy i vedením svých institucí tlačeni k tomu, aby podřizovali výuku těmto testům. V kontextu diskuze o smyslu výchovy a vzdělávání se pro ně jedná o velký problém, a oceňují, že jsme tomuto tlaku u nás na fakultě zatím nepodlehli.

Vypovídající je také skutečnost, že loni se kapacita Letní školy naplnila za tři dny, letos za třicet hodin od otevření přihlášek. Čím myslíte, že to je?

Středoškolští a gymnaziální učitelé mají mezi sebou své sítě a také si o různých akcích sdělují, jestli stojí za navštívení. Měli jsme i několik případů, kdy si zájemci účast zaplatili ze svého, protože akce je profesně zaujala a chtěli se jí zúčastnit. Ze zpětné vazby jsem též vypozoroval, že pozitivní přijetí a zájem o účast plyne i z toho, že se s nimi o problémech bavíme z našeho vlastního zaujetí. Dělíme se o své zkušenosti a potíže, se kterými se potýkáme, a nemá to pouze formální povahu. Ve svém dalším profesním vzdělávání procházejí různými programy, kde je to mnohdy asi nastaveno čistě formálně a smysl účasti se naplňuje podpisem na prezenční listině. Kdežto nám se je daří vtáhnout do vybraného tématu a zároveň jim ukázat, že pro nás jsou to také otevřené otázky. Nepoučujeme je, naopak říkáme, že se také potýkáme se spoustou věcí, se kterými mají problémy i oni. Společně tak řešíme naše pohledy na určité záležitosti. Jako vysokoškolští pedagogové nejenže nepoučujeme, naopak v některých ohledech bychom se od nich měli možná i učit, protože mají k současné generaci, která u nich studuje a bude za chvíli přecházet na vysokou školu, mnohem blíž než my. Vědí, co jejich studenti aktuálně řeší, jak reagují, jaké mají tužby, obavy a podobně.

Účastní se učitelé Letní školy i několikrát, vrací se?

Vrací se, a to jak jednotlivci, tak se vytvořila kolem Letní školy i určitá malá komunita.

Letní škola tedy otevírá prostor pro rovnocenný dialog, dává pocit, že o problémech má smysl diskutovat.

Tohle tam mnohdy zaznívá i explicitně, že lidé jsou překvapeni a oceňují, že to není jen „nalejvárna“, že na ně nikdo nevyklopí poučky, nějaké prefabrikované metody a strategie, pak se udělá čárka a máte další program odbytý. Tohle skutečně neděláme.

V informacích o Letní škole jsem narazila na vaši knihu Čtení – reflexe – interpretace. Je jakousi doporučenou četbou, nebo se s ní v rámci Letní školy přímo pracuje?

První věc je, že kniha vzešla z mé letité zkušenosti s Proseminářem k interpretaci textu, z mé osobní reflexe a souběžně z určité teorie interpretace. Zároveň jsem se tu knihu pokusil napsat tak, aby byla přístupná, doufám, jak studentům, tak i učitelům, a mohla jim něco přinést. Jestli to funguje, nejsem schopen říct, to musí lidé, kteří ji čtou.

Druhá věc je, že během Letní školy se ve zpětných vazbách vždy objeví jeden nebo dva lidé, kteří vyjadřují ani ne snad negativní hodnocení, jako spíše překvapení, že jim nedáváme žádné manuály nebo čítanky, kde by byly vzorově předvedené interpretace, které by pak mohli učitelé aplikovat i ve výuce. To záměrně nechceme dělat, protože by to bylo proti duchu celé Letní školy. Jedním z jejích hlavních sdělení totiž je, že s texty je před studenty a se studenty potřeba pracovat naživo, nějak s nimi zápasit a to předvádět i studentům. Nemůže to pak být žádná multiplikace nějakých předem naučených schémat, jejichž opakování se bude vyžadovat u studentů, to by bylo proti smyslu samotné interpretace. Proto žádné manuály ani čítanky nevytváříme. Na druhou stranu to může trochu suplovat ta moje knížečka, ale opět ne jako manuál, i když tam jsou nějaké příklady možných cest, ne však schémata k opakování.

Program Letní školy je velmi rozmanitý: obsahuje teoretické přednášky i praktické semináře a cvičení. Čemu se věnují teoretické přednášky?

Jak říkáte, máme teoretické přednášky na obecnější rovině, kterých je ale menšina a jsou věnované interpretaci obecněji nebo nějakému zvolenému výchozímu tématu celé Letní školy. Ohledně interpretace jde například o zviditelnění toho, co se s naším rozuměním děje při čtení, co se nám může odkrýt, když to reflektujeme, a jak to může napomoci i naší práci s textem. Samozřejmě přednášky se věnují i základním zásadám interpretace. Nebývá to každý rok úplně stejné, koncipujeme je podle toho, co zrovna vidíme, že je asi potřeba říct v souvislosti s dalšími tématy, které budeme následně probírat. A pak je vždy součástí programu i teoretická přednáška k hlavnímu tématu Letní školy. Letos to bude o snovosti v literatuře a filosofii a na starosti ji má docent Jakub Češka, který to bude demonstrovat na textech Kundery a Hrabala.

A co další část programu?

Hlavní část programu se skládá ze seminářů nebo cvičení, kde už vyžadujeme aktivní spolupráci účastníků. Z jejich strany je o tento typ cvičení největší zájem, protože spolu s námi už mohou přímo pracovat s konkrétním textem. Interpretaci pak předvádíme na různých typech textů: odborných, klasických i literárních. Stejně tak představujeme interpretaci i v různých přístupech, například v přístupu hermeneutiky, strukturalismu, naratologie a dalších. Rozšiřujeme to i na interpretaci výtvarného díla, vždy k tomu nabízíme alespoň jednu přednášku nebo seminář, abychom ukázali, že interpretace je univerzální a že i při interpretaci výtvarného díla je potřeba umět pracovat s jazykem a řečí.

Abychom se neopakovali, každý rok vymýšlíme jiné ústřední téma Letní školy, se kterým pracujeme a na kterém problematiku interpretace předvádíme. V minulých letech to byla třeba témata metafory a analogie, dále role nápodoby čili mimésis v literárním a odborném textu, problematika času ve vyprávění a v utváření literárního textu, téma dialogu jako literárního žánru a dialogičnosti řeči a textu. Loni jsme se zabývali souvztažností mezi jazykem, řečí a interpretací. Letos budou naše příklady a ukázky kroužit kolem snu a snovosti v literárních a filosofických textech. A ještě bych chtěl poznamenat, že v posledních ročnících se nám posouvá do popředí i problematika zvládání vlastního jazyka a vlastní řeči při interpretaci. Rezonuje to mezi účastníky, sami to při své výuce zakoušejí. Když to řeknu velmi zjednodušeně, pokud někdo nezvládá gramatiku a syntaxi vlastního jazyka a nadto nezískal, třeba četbou literatury, zkušenost s různým užitím slov a jejich zvýznamňováním, tak musí mít problém vůbec přečíst složitější a rafinovanější texty, natož je interpretovat nebo studovat.

Můžete tedy vidět poměrně velkou rozmanitost programu, která, jak se mi zdá, o prázdninách lépe udrží pozornost. S tím souvisí i to, že se na výuce Letní školy podílí vícero lidí, což je velké pozitivum, protože ve zpětných vazbách se nám ukazuje, že jeden přednášející by nikdy nesednul všem účastníkům. Část lidí ho vychválí do nebes, část příliš neosloví, a u dalšího přednášejícího je to pak přesně obráceně. Kdyby to dělal jen jeden nebo dva lidi, nemuselo by si to sednout. Díky pestrosti přístupů, textů a hlavně přednášejících se průběžně udrží pozornost všech.

Dokázal byste ze zmíněných témat minulých let nějaké z nich vyzdvihnout, které se vám líblo nejvíc nebo považujete za nejúspěšnější?

Obtížně se z těch minulých témat vybere jedno, které by se mi líbilo víc, každé bylo velmi podnětné a navíc spolu vždy nějak souvisejí, navazují na sebe. Je to zároveň vždy výzva, když se nad nimi jako organizátoři domlouváme a orientujeme k nim program letní školy. Musí se vybrat texty, aby byly svým rozsahem zvladatelné na místě, a zároveň aby se na nich dobře demonstrovala interpretace, co se s ní dá dělat, co neviděného nám může odkrýt, do jakých souvislostí nás může odkázat a posunout.

Jste garantem Letní školy jakožto programu celoživotního vzdělávání. Jaké jsou vaše vize? Kam byste chtěl Letní školu směřovat nebo rozšířit?

Mám za to, že poslední dva tři ročníky jsou takové, jak jsme si to původně představovali, podařilo se nám Letní školu dotáhnout do určité podoby, která funguje. A já jsem ten typ člověka, který, když něco funguje, nemá potřebu uměle vymýšlet další progresi, ale spíše držet smysl dané věci, což nemusí být vždy lehké. Co se týče rozšiřování a dalších plánů, tento typ výuky je možný do určitého rozměru skupiny. Myslím si, že teď naplňujeme maximální kapacitu, ve které je udržitelný smysl celé akce, kdybychom ji překročili, kvantita povede k proměně kvality – stane se z toho prostě něco jiného. Jsme v situaci, že kdybychom překročili stávající kapacitu třeba jen o pět lidí, tak celá ta skupina už přestane být soudržná a přestane být možné vést společnou řeč. Ohledně budoucnosti Letní školy tuším, že příští rok budeme stát před rozhodnutím, zda pro tento program CŽV usilovat o prodloužení akreditace. Samozřejmě musíme zvážit i to, jestli při plnění pracovních úkolů na fakultě budeme i nadále zvládat organizaci. Nicméně zájem na pokračování zatím je jak ze strany kolegů, se kterými Letní školu pořádáme, tak ze strany účastníků.

Loni se konala velká konference Jaroslav Hašek ve filosofických, literárních a historických perspektivách, ke které s vámi také vyšel rozhovor. Věnujete nějaká praktická cvičení na Letní škole i interpretaci Švejka?

Ano, to jsme tam paralelně s kolegou Filipem Timingeriu předváděli na odlišných způsobech interpretace Haškova textu, kolega Timingeriu to navíc dělá ve srovnání s Kafkou. A jak jsem říkal ve zmiňovaném rozhovoru, já jsem v tomhle ohledu amatér – milovník, nejsem profesně literární vědec, proto jsem byl vždycky ostýchavý tuto svou zálibu v Haškovi někde předvádět před širším publikem. Nicméně na posledních dvou bězích Letní školy jsem předváděl interpretaci Haškova textu, co se s ním dá dělat a jak vůbec proměnit perspektivu čtení Haška a návazně destruovat určitá klišé, která s tím v českém prostředí souvisí. Letos budu mít jen teoretickou přednášku a v této oblasti přenechám prostor kolegům. Ale počítám s tím, že v září na letní škole pro bakaláře v Horním Poříčí bych mohl k Haškovi zase něco říct.

Jste bývalý vedoucí filosofického modulu SHV, věnujete se Heideggerovi, Arendtové, Platonovi, vedete čtení filosofických textů a prosemináře. Původně však vaše profesní dráha začala celkem daleko od humanitních věd.

Vystudoval jsem Střední průmyslovou školu strojní na Smíchově, a to ještě za minulého režimu. Možnost návazného vysokoškolského studia tak byla pro mne značně omezená opět především jen na technické zaměření, v němž jsem pokračovat nechtěl. A než jsem se stačil po maturitě rozkoukat, ocitl jsem se na vojně, a teprve potom jsem začal přemýšlet, co vlastně dál. To už ovšem bylo po revoluci a možnosti se najednou nekonečně otevřely. Tak jsem se v jisté fázi svého života v odpovědi na otázky, které jsem tehdy řešil, rozhodl, že to, co mám dělat, je filosofie.

Je filosofie důležitá pro dnešního člověka a společnost? Jsou nějaké základy, které jsou nezbytné pro každého?

Řada lidí řeší, co se sebou. Vidím to například u své neteře, která nastupuje na gymnázium a trápí se otázkou, co z ní bude. Já se jí snažím říct, že ta otázka je nesmyslná. Člověk není věc, aby z něho něco bylo. Člověk si má spíš klást otázku, kým bude, jaký bude a jak se bude vztahovat k sobě a ke světu. A právě tuto proměnu vidění může otevírat filosofie: aby člověk sám sebe nezvěcňoval, aby ve zdánlivé samozřejmosti nepřejímal takovéto a podobné reduktivní vidění sebe a světa anebo aby nepodléhal různým ideologiím. K tomu je však potřeba vidět, že filosofie není ani nauka, ani soubor metod apod. Filosofie se děje tam, kde se dostává ke slovu otázka, to znamená tam, kde uvědomovaná řeč artikuluje nějakou naléhavost týkající se naší existence ve vztahu k tomu, co je nám přístupno a že nám to vůbec nějak může být přístupno. Předpokladem filosofování pak je být otevřen tázání čili myšlení, které zjinačuje vidění a proměňuje situaci člověka. Nicméně předpokladem zároveň také je ustát, že nedostanu definitivní odpovědi, a zůstat přitom dál otevřen znejišťujícímu tázání.

Alena Ivanova

Detaily o LŠ v Litomyšli je možné najít na webu, stejně jako odkaz na její aktuální ročník.