Anotace

Během nedávné reemigrace krajanů z Doněcké a Luhanské oblasti se psalo o krajanech, kteří migrují „domů“, „do své původní vlasti“ nebo „do země svých předků.“ Vlastenecká rétorika ve vztahu ke krajanům na Ukrajině byla vždy v českém politickém, mediálním, ale i vědeckém prostředí přítomná. Tato kniha se však snaží uchopit krajanskou problematiku z jiné perspektivy. Zaměřuje se na potomky krajanů z Rovenské a Volyňské oblasti, pro které je identifikace s českým národem a s českou zemí již velmi vzdálená. Nežijí v kompaktním českém osídlení, nemluví česky, mají jen české prababičky nebo dědečky a lze hovořit o jejich plné „asimilaci“ do ukrajinské společnosti. Do jejich života však vstupují ekonomické a politické problémy Ukrajiny, které mají značný vliv na jejich emigrační tendence. A právě v tento moment hrají zásadní roli jejich čeští předci.