Jak se stane zázrak ve čtyřech krocích

Vánoční strom ve vestibulu fakulty nás bude provázet celý advent. Bude součástí naší každodennosti i svátečních chvil. Bude svědkem našich náhodných potkávání, plánovaných setkání i zamyšleného, do sebe pohrouženého bloumání. To vše k adventu na FHS patří. Vánoční strom nám zprostředkuje nejen estetiku Vánoc, resp. zimních svátků, ale sám se také aktivně zapojí do dění a stane se naším stromem přání.

Věříme v otevřená srdce všech, kteří na FHS přišli či přicházejí jako studující, vyučující, zaměstnanci a zaměstnankyně, či jako kolemjdoucí, kteří chtějí vědět, jak to u nás chodí. Přejeme krásný a klidný advent všem lidem na FHS, současným, minulým i budoucím.

Srdečně FHS UK

(Pokud vám galerie zlobí, zvětšete ji na celou obrazovku)

Přijďte nasát vánoční atmosféru na vernisáž obrazů studujících FHS. O akci si můžete přečíst více zde.

K vidění budou díla jako tyto a mnohé další.

Milí čtoucí,

na Vánoce nechce být nikdo sám – ani knihy v naší knihovně. Některé z nich dokonce ještě nikdy neopustily knihovnu a touží zažít kouzlo Vánoc!

Dejte knihám šanci stát se součástí vašich svátků a a užijte si zimní dny třeba i ve společnosti těch, které ještě nepoznaly svět mimo regalů.

Přejeme vám klidné svátky plné odpočinku a příběhů.

Vaše knihovna.

https://knihovna.fhs.cuni.cz/KFHS-1.html

Sága o jómských vikinzích

Vypráví se, že král Gorm poslal muže za svým tchánem jarlem Haraldem, aby mu vyřídili pozvání na slavnost Jólu. Jarl pozvání přijal a slíbil, že v zimě přijede. Královi muži se poté vrátili a vyřídili králi, že jarl je ochoten na slavnost přijet.

Když nadešel čas, kdy se měl jarl vypravit z domova, vybral si takový doprovod, jaký si na hostinu přál. Nevypráví se však, kolik mužů sebou vzal.

Vydali se na cestu a dojeli až k Limafjordu. Tam uviděli strom a zdál se jim velmi zvláštní: rostla na něm jablíčka, spíš malá, zelená a svěží. Pod stromem bylo jablek hodně, ale ta byla stará a velká. Velmi se tomu divili a jarl řekl, že se mu zdá jako důležité znamení, že jsou v tomto ročním období jablka takto zelená, zatímco ta, jež vyrostla v létě, ležela pod stromem –„a my se vrátíme,“ uzavřel jarl, „a dál už nepojedeme.“

Říká se, že se pak jarl vrátil nazpátek s veškerým doprovodem. Dojeli až domů a jarl zůstal tento rok se svou družinou v poklidu doma.

Králi připadalo zvláštní, že jarl nepřijel, nicméně předpokládal, že mu v tom zabránila nějaká neodkladná záležitost. Pak byl chvíli klid a trval i po celé léto.

Když nadešla další zima, poslal král opět své muže do Hollsetulandu, aby stejně jako v předchozím roce pozvali jeho tchána jarla na slavnost Jólu. Není třeba vyprávění o této záležitosti dále prodlužovat, stačí dodat jen to, že jarl opět svou účast přislíbil. Poslové se pak vrátili ke králi a vyřídili mu to.

Jakmile nastal čas, vypravil se jarl s družinou na cestu. Dojeli až do Limafjordu, nastoupili na loď a hodlali přeplout fjord. Říká se však, že s nimi cestovaly i březí feny. Když nastoupili loď, zdálo se jarlovi, že štěňata v břiše fen štěkají, ale ony mlčí. Jarlovi i všem ostatním to připadalo jako důležité znamení, a jarl pravil, že nebudou v cestě pokračovat. Vrátili se zpět a zůstali na slavnost Jólu doma.

Čas plynul a nastala třetí zima. Král opět vyslal muže, aby pozvali jarla na slavnost Jólu. Účast i tentokrát přislíbil a poslové opět odjeli domů, aby to králi vyřídili.

Jarl se opět připravil, a když nastal čas, vydal se s družinou na cestu. Dojeli až k Limafjordu. Měli dobrou cestu, přepluli fjord, a protože už den pokročil, hodlali přenocovat u fjordu.

Pak se před jejich zraky ukázal výjev, který se jim nezdál bez významu: viděli, jak se na konci fjordu zvedá jedna vlna a druhá u jeho ústí. Pohybovaly se směrem k sobě, byly vysoké a moře se z toho silně dmulo. Střetly se a za hlasitého hřmotu do sebe narazily. Poté se zdálo, že tím moře zkrvavělo. Pak jarl pronesl:

„Toto jsou velká znamení a měli bychom se stáhnout. Na slavnost jet nechci.“

Udělali tak, odjeli domů a jarl zůstal tento Jól doma.

To však také způsobilo, že se král rozzlobil, protože jarl ani jednou jeho pozvání nepřijal. Nevěděl, co mu v příjezdu zabránilo. Během této zimy měl král Gorm v úmyslu napadnout svého tchána jarla Haralda, neboť se domníval, že velmi znevážil jeho čestné pozvání, když ani jednou nepřijel, jak jsme o tom vyprávěli. Královi připadalo, že ho tím jarl velmi zahanbil.

Úryvek je z knihy Sága o jómských vikinzích, která pojednává o událostech na území Dánska, Norska a Polabských Slovanů, a především o činech vikingů z Jómsborgu (dnešní Wollině) u Baltského moře. Byla zapsána na Islandu ve staroseverštině kolem roku 1200.

Vybraná část ságy se vztahuje k staroseverskému svátku Jól. Jól byl vícedenní pohanský svátek v době zimního slunovratu. V severských jazycích začalo po christianizaci toto slovo, příbuzné i s anglickým Yule, označovat křesťanské Vánoce, které tento svátek nahradily. V tuto dobu se vařilo pivo a pořádaly slavnosti, které měly v staroseverské společnosti důležitou společenskou roli, upevňovaly vztahy mezi vládcem a šlechtou, vytvářely spolu s dary závazky, a připomínaly, kde v hierarchii kdo stojí. Odmítnutí pozvání mohlo být vykládáno jako výraz neakceptování společenského postavení či neloajálnost.

Celou ságu si můžete přečíst v překladu naší kolegyně a vyučující Mgr. Marie Novotné, PhD. Kniha Sága o jómských vikinzích vyjde v nakladatelství FF UK v řadě Medium začátkem roku 2025.

Mikuláš, čert (bububu, bububu, nic nezveřejním na webu) a anděl (kdo je kdo neřekneme) z Oddělení vnějších vztahů přejí do období adventu i následného kvalitní vnější vztahy a výtečnou, co nejméně zašmodrchanou komunikaci.

Halloween na PR - duo Baccara a šachový král. Na této fotce je v odrazu vidět i její (a mnoha dalších z FHS) autor Ondřej Trojan.

Drobné úvodní pozlobení tímto máme za sebou. Z kanceláře 0.25 to někdy zní jako z předvánočního pečení cukroví a vánoček. Mohli byste zaslechnout věty jako "To je hustý!" když hodnotíme nikoli těsto, ale pročítáme výzkumné projekty, přidělené granty nebo jen zjišťujeme odborné i jiné zájmy akademiček a akademiků či studentstva FHS. Někdy radostně zvoláme "Máš to pěkný", to když se nám podaří někam umístit prvek v grafických návrzích nebo když přijdou hotové propagační materiály od našich spolupracovníků a spolupracovnic. Jindy také bohužel nezbývá než jen panikařit a křičet "Kde co hoří?!"

Rádi se cukrovím - prací Fakulty humanitních věd - chlubíme a jsme na něj pyšní (a samozřejmě po očku srovnáváme s tím odjinud). Ano, i na váš, i když třeba zrovna máte pocit, že se vám letos nic nepovedlo... hvězdy lidstvo také odnepaměti fascinují, přitom "jen" noc co noc vycházejí.

Veselé Vánoce!

Jste skvělí vyučující!

Nebo si nejste jistí?

A víte co? Můžete být učitelské hvězdy, získávat skvělé hodnocení a nakonec objevit, že se vaši studující skoro nic nenaučili. Zjistil to i věhlasný profesor Eric Mazur z Harvardu. Poslechněte si jeho příběh.

Už Sokrates prosazoval, že učit kladením otázek je mnohem lepší než učit výkladem. Tak proč stále opakujeme ve výuce neúčinné metody, které jsme sami zažili? I na to nabízí profesor Mazur zajímavý pohled.

Krásný a inspirativní adventní čas Vám přeje Vaše Centrum podpory výuky.

Obzor - Horizont

Obzor jako součást prostoru fyzicky i duchovně obývaného člověkem. Je to prostor chodidly ukotvené jistoty vlastní fyzické stability a rovnováhy. Současně však jde i o prostor umožňující svým způsobem bezpečné odpoutáni se od tíže přitažlivosti, kde obzor, spolu se strukturovaným horizontem, je možné chápat jako průhled do krajiny poznávání a poznání, včetně vlastní imaginací rozostřené nové zkušenosti. Do krajiny poznání lze tak vstoupit i s pocitem vděčnosti za viditelné i neviditelné, zkoumané, poznávané a poznané. A pak přihází malý zázrak, možnost/schopnost vidět i vědět v ten stejný a především správný okamžik.

Obzor III, akvarel na papíře, 60x42 cm, 2020

Jaroslav J. Alt, 2024

Pomáhat je krásné.

Ale víte, že když darujeme a pomáháme, máme tendenci věnovat se tématům a potřebám, které jsou nám blízké? Dáváme do svých okruhů, jsme solidární s blízkými a mnohdy tak směřujeme dary tam, kde už jich je dost. Americký sociolog Robert Merton si kdysi všiml, že sociální struktury vědy mají tendenci disproporčně oceňovat vědce či vědkyně, kteří již jsou uznávaní, zatímco za srovnatelný objev neznámý vědec sklidí kredit menší nebo zůstane nepovšimnutý. Podle Podobenství o hřivnách z Matoušova evangelia v Bibli to nazval Matoušův efekt. Ani svět filantropie není imunní vůči tomuto efektu, kdy "každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má". Pojďme se proto v předvánočním čase schválně zaměřit na ty, kteří jsou nám vzdálení, a na ty, kterým byla odňato někdy i to málo, co měli. Inspiraci můžeme hledat třeba na nezávislé platformě Darujme.cz.

Apoštol Matouš ve vyobrazení ze 14. století v řeckém klášteře Chilandar. Obrázek převzat z Wikipedie.

Tereza Pospíšilová

Katedra sociologie

Tři humří přání do nového roku

Jakkoli v redakci milujeme advent se vší jeho sváteční atmosférou, svařáky a cukrovím, se vším jeho setkáváním a vánočními večírky, z nichž jeden letos opět pořádáme i my, už v loňském editorialu vánočního čísla jsme se zabývali i hořkostí, která se nám s adventem pojí. Políčka adventního kalendáře se otevírají trochu hůř, protože mimo Štědrého dne odpočítávají i zkouškové, a všechna kafíčka s milými kontrastují se bezděčnou vzpomínkou na přátelství, která už vychladla, a na všechny, se kterými se v tomto období setkávání už nesetkáme. Doma u rodičů byly Vánoce o něco jednodušší, zatímco na pražském bytě nemám ani vykrajovátka na perníčky. Nakonec advent je jako jedno velké loučení - a s ničím menším než s uplynulým rokem.

Tenhle rok pro nás byl velký. Naše první dvě čísla vyšla sice v roce loňském, ale byl to teprve rok 2024, kdy to kolem Humra začalo ožívat. Vyšla tři nádherná čísla, z nichž to poslední v barvě a kapesní velikosti je naší největší pýchou a radostí, jak se tak říká. Navázali jsme skvělou spolupráci se spolkem Studentský Majáles, na jejichž akci jsme nejen měli naše první velké čtení, ale i jsme vymysleli akci, jejíž příprava nás nenechala spát celé září, ale stála rozhodně za to - ano, jsou to Dozvuky! Studentský festival na naší fakultě ze skla a betonu, který proběhl na začátku října, a byl to největší dosavadní humří projekt. V listopadu jsme oslavili 1. narozeniny dortem a čtením začínajících autorů (odtud je taky naše úvodní fotka), uspořádali veřejnou debatu v rámci Týdne humanitních věd a pomaličku rozjeli pravidelné výlety za kulturou - po Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a vernisáži výstavy Between Sign and Sound to v druhé půlce prosince bude jedna z pražských galerií. Která? To si necháme pro náš Instagram @humr.space.

Co si ale v rámci bilancování přejeme pro nás i celou naši fakultní rodinu do nového roku?

Za prvé, abychom nepřestali tvořit. V jakémkoli slova smyslu a z jakéhokoliv důvodu, pro potěchu duše či jako tvůrčí terapii, pastelem, hudbou či slovem. Přejeme nám všem proto dostatek času, chuti, trpělivosti a možností tvořit po celý příští rok!

Za druhé, abychom se necítili na fakultě sami. Abychom pořád měli s kým sdílet své radosti i strasti, abychom se měli s kým smát, abychom se cítili jeden druhému trochu blíž. Aby FHS byla trochu druhý domov, trochu záchranná síť a hlavně komunita, ve které jsme rádi.

A na konec si přejeme laskavost. Rozhodně klišé, ale ohromně potřebné. Nejen povánoční období bude náročné, ale každý měsíc v sobě něco těžkého má, o to bude důležitější, abychom byli k sobě hodní. Odpočívali a příliš na sebe netlačili, nebyli na sebe naštvaní za každou chybu, dělali si radost a zkrátka byli sami k sobě laskaví. Méně stresu a více něhy.

Humr bohužel není zlatá rybička, aby nám přání vyplnil lusknutím prstu, ale to neznamená, že je v otázce přání bezmocný. HUMR a celá naše redakce tu bude vždycky, když budete potřebovat nový impulz k tvoření, naše akce budou pořád vybízet k seznamování a doufáme, že se nám bude dál dařit vytvářet podporující, laskavou komunitu kolem nás. Kdykoli přijďte, rádi vás uvidíme.

Děkujeme za tenhle rok a těšíme se na další!

Baru Lišková za celou redakci HUMRa

Kapr na černo po česku

Trhne se kapr vlastně jen k tomuto strojení odhodlaný, vykuchá se a žluč se pozorně odpojí; pak se dá krev do pár kapek octa, rozkrájí se ryba na kusy a vaří se v kastrolu v polovici piva a v polovici octa, k tomu se přidá několik na kolečka zkrájených cibulí, citronové kůrky, několik kousků petruželových kořenů, na kousky rozkrájený celer a sestrouhaná červená kůrka z domácího chleba spolu s máslem do toho. Také celé rybí vnitřnosti s jikry k tomu se berou, když je člověk na jiné jídlo potřebovati nechce. Málo před ustrojením dá se krev s kouskem cukru do toho. Kdyby ještě omáčka dosti hustá nebyla, pomaže se zápražkou se lžící mouky, čím se zavařiti může.

(Hospodářská pražská kuchařka I. Praha: Cýs. král. dworská knihtiskárna, 1819, s. 205-206)

Grafika: Alena Ivanova

Štědrovečerní tabule se řídila postními pravidly, proto na ní dominovali ryby a studenokrevní živočichové (jako např. hlemýždi). Tuto krmi si však nemohl dovolit každý, proto se prostý venkovský omezoval na vydatná bezmasá jídla, často na základě hub (jako např. černý kuba). Výše uvedený recept pochází z Hospodářské pražské kuchařky vydané v letech 1819-20 souběžně v české a německé verzi, která byla určena spíše blahobytným měšťanům, přestože slovo hospodářský v tomto případě znamená totéž co hospodárný. Kapr na černo byl proslulou českou specialitou, která se objevovala v řadě variant ve středoevropských kuchařských knihách v první polovině 19. století pod označením kapr na česku. Např. místo chlebové kůrky se mohla omáčka zahustit strouhaným černým perníkem. Jako příloha se obvykle podávaly knedlíky, které se však tehdy vnímaly jako samostatný pokrm. Menu Hospodářské pražské kuchařky pro Štědrý den počítalo kromě selských knedlíků (tedy kynutých knedlíků) ještě s polévkou z rybích vnitřností, „jídlem z vajec v parnatém kastrolu“ (tedy nejspíše s vaječným svítkem), kyselým zelím se smaženou štikou, omaštěným hňupem (tedy vařenou sušenou treskou) s cibulí, buchtičkami a tradičním lidovým vánočním pokrmem, vařeným sušeným ovocem známým jako muzika.

Kapr na černo byl z štědrovečerních stolů prakticky vytlačen až ve 20. století, zejména v jeho druhé polovině smaženým kaprem v trojobalu. Hlavní roli v tom hrála kromě šířící se popularity trojobalu jako sváteční úpravy také časová úspora, protože naprostá většina žen nastoupila do zaměstnání a Štědrý den až do začátku devadesátých let byl dnem pracovním, i když zejména vdaným ženám řada zaměstnavatelů tolerovala dřívější odchod z práce.

Martin Franc

Katedra historických věd

Srdečně zveme na dnešní vánoční večírek, který pořádají studující FHS.

Sníh

Vladimír Holan

Sníh začal padat o půlnoci. A je věru pravda,

že se nejlíp sedí v kuchyni,

i kdyby to byla kuchyně nespavosti.

Je tam teplo, vaříš si něco, piješ víno

a hledíš oknem do důvěrné věčnosti.

Co by ses trápil, zda narození a smrt jsou jenom body,

když přece život není přímka.

Co by ses mučil pohledem do kalendáře

a staral se, kolik je ve hře.

A co bys doznával, že nemáš

na střevíčky pro Saskii?

A pročpak by ses holedbal,

že trpíš víc než jiní.

I kdyby na zemi nebylo ticha,

to sněžení je už vysnilo.

Jsi sám. Co nejmíň gest. Nic na odiv.

(z básnické sbírky Bolest)

--------------------

Když mě Dana Bittnerová požádala, abych něco – i kvůli Hrabalovu výročí (letos uplynulo 110 let od jeho narození) – vybral z jeho díla pro vánoční kalendář fakulty, spontánně se mi vybavila báseň Vladimíra Holana Sníh, třebaže nemá s Hrabalem nic společného. Zaslechl jsem ji zhruba před třiceti lety.

Byl jsem tehdy zaujat nepatetickým, věcným, střídmě ironickým, ale i soustředěným a pobaveným přednesem básníka. Audionahrávku se mi bohužel sehnat nepodařilo. Báseň má specifickou dynamiku: předmětný svět v něm zaniká ve prospěch metaforického a naopak metafory (k mé tehdejší potěše studenta matematiky – též geometrické) byly zase smazány ve prospěch nedokonavé meditace. Tehdy jsem si nijak nepředstavoval pohled z okna Holanovy vily na Kampě do půlnoční zahrady, do níž se tiše snášel sníh. Je až překvapivé, s jak jednoduchým slovníkem a s několika základními situacemi si Holan vystačí. Prostý pohled z okna bude zároveň vždy ještě něčím jiným. Balancovaný a střídmě dramatický patos básně se nakonec rozpouští v enklávě ticha či dokonce v čiré kontemplaci.

Co více k tomu říci?

Chvála metaforám, které v evokaci časného překračují jeho horizont, aby nám naslibovaly metafyziku.

Básníkův hlas jako znak a znamení smrti a nesmrtelnosti, též jako jediný a pravý klíč ke smyslu básně.

Prostředky básnického jazyka (také v prozaickém díle) slouží ke zpomalování, někdy až k samému zastavení času. Báseň se tudíž – navzdory svému krátkému rozsahu – vzpouzí étosu doby. Ani v ní Achilles želvu nedožene.

Chvála memorování, naučit se báseň zpaměti.

-----

Když jsem první náčrt této úvahy dal přečíst Marii Zetové, zeptala se mě, a kde je Hrabal? Připomněla mi mou oblíbenou metaforu z Hrabalova dopisu příteli Maryskovi (z podzimu roku 1975). Líčí v něm koupi hrobu v Hradištku, který věnuje své manželce k narozeninám. V dopise vzpomíná též na smrt svého přítele Holečka, o kterém říká, že bude „přezimovat na věčnost v urně“. Jak tedy? Bude přezimovat na věčnost, nebo věčně trčet v urně? Není konečně v této metafoře přítomna celá ambivalence Vánoc?

Jakub Češka

Katedra jazyků a literatury

Minulý rok kromě své dekorační role FHStromeček posloužil i jako místo ke sdílení anonymních přání, které na něj věšeli kolemjdoucí z řad studenstva i pracovnictva naší fakulty. V tomto adventním kalendáři se o několik z nich podělíme. Drobné okno do různých tužeb a myšlenek.

Během studentského etnomuzikologického výzkumu v moravském městečku Hluk (možná by se spíš mělo jmenovat Hudba) jsme se přesvědčili, že muzika – hlavně její společné provozování – je spolehlivou cestou, jak přivádět lidi dohromady. A může to být folklór, starostova dechovka, nebo „slovácký psy-trance“. V Hluku tomu věnují hodně času. Nejen v adventu.

Video poskytnuto Zuzanou Jurkovou

Zuzana Jurková

Katedra sociální a kulturní antropologie

Sociální podnikání je dát šanci každému

Na Studiích občanské společnosti dvacet let učíme o sociálních podnicích, které dávají lidem šanci začlenit se do společnosti tím, že zde pracují. Naše absolventky/absolventi umějí tuto šanci dávat založením nebo podporováním integračního sociálního podniku.

V současné době připravujeme kurz celoživotního vzdělávání, kdy takovou kompetenci budou moci získat i absolventky/absolventi i jiných oborů.

Marie Dohnalová

Studia občanské společnosti

Na mimořádnou on-line přednášku k Vánocům podle Lukáše

nás tento den v 20:00 na kanálu Youtoube zve

Josef Kružík

Katedra filosofie

Přání, které pro lidi na FHS napsala AI

Sledujte celý proces, krok za krokem:

Prompt: Potřebuji vytvořit přání k Vánočním svátkům. Dej mi sadu otázek, které ti pomohou dobře přání zacílit a potom ho vytvoř.

Claude 3.5 Sonnet od Anthropic:

Rád vám pomohu vytvořit osobní vánoční přání. Nejprve mi prosím odpovězte na několik otázek, abych mohl přání lépe přizpůsobit:

• Pro koho je přání určeno? (rodina, přátelé, kolegové, obchodní partneři...)

• Jaký tón by mělo přání mít? (formální, neformální, hřejivý, profesionální...)

• Chcete, aby přání obsahovalo i přání do nového roku?

• Máte nějaké specifické vzpomínky nebo momenty z uplynulého roku, které byste chtěli zmínit?

• Preferujete kratší nebo delší text?

• Chcete do přání zahrnout nějaké konkrétní vánoční motivy? (např. sníh, stromeček, dárky...)

• Má být přání v jednotném nebo množném čísle? (přejeme/přeji)

  
  

Jakmile mi poskytnete odpovědi na tyto otázky, budu moci vytvořit personalizované vánoční přání přesně podle vašich představ.

Prompt:

ad 1) pro kolegy na Univezitě Karlově, Fakultě humanitních studií

ad 2) poloformální

ad 3) ano

ad 4) ne

ad 5) spíše delší

ad 6) ano, ale nemělo by to mít příliš náboženský charakter, spíše společenský

ad 7) v jednotném

Claude 3.5 Sonnet od Anthropic:

Děkuji za upřesnění. Na základě vašich odpovědí jsem připravil následující vánoční přání:

Vážené kolegyně, vážení kolegové,v čase, kdy se rok pomalu chýlí ke svému závěru a první sněhové vločky začínají pokrývat střechy našich domovů, přicházím s přáním poklidných a radostných vánočních svátků. Ať je pro vás tento sváteční čas příležitostí k zastavení v každodenním shonu, k setkáním s blízkými a k načerpání nové energie. Nechť vám světla svíček a vánoční výzdoba přinesou do vašich domovů tu pravou sváteční atmosféru a teplo domova vás provází po celé sváteční dny. V nadcházejícím roce 2025 vám přeji především pevné zdraví, mnoho osobních i profesních úspěchů a neutuchající radost z vědeckého bádání a předávání znalostí našim studentům. Ať je akademická půda Fakulty humanitních studií i nadále místem inspirativních setkání, podnětných diskusí a vzájemného obohacování. Přeji vám klidné prožití vánočních svátků a úspěšný vstup do nového roku. S úctou, [Vaše jméno]

Připravil Martin Heřmanský

CZDEMOS4AI: Prospěšný multiagentní AI avatar v malé demokratické společnosti.

Zkusili jste to vypnout a zapnout?

Někdy je řešení jednodušší, než se zdá – podobně jako si během hektického adventního období najít chvíli na odpočinek, znovu se „nastartovat“ a načerpat energii. OIT je tu pro vás vždy, když se zdá, že ve světě jedniček a nul nic nefunguje. Udělejme si společně čas na krátké restartování.

Oddělení informačních technologií

Šťastná karta

Adventní čas, Vánoce i Nový rok jsou časem pověr, kouzlení a snahy zahlédnout aspoň špičku nosu Budoucnosti. Čekáme, jestli vykvetou barborky, lijeme olovo, házíme pantoflí. Do věštění se pouští i uchazečky a uchazeči na veletrzích vysokých škol, a to díky krásným "tarotovým" kartám humanitních disciplín. Ty pro FHS UK vytvořily její zaměstnankyně a studentky a představují téměř všechny disciplíny, kterým je možné se na bakalářském oboru věnovat. Najdete tu svoji?

Autorky ilustrací: Tereza Eisenreichová, Barbora Honsová, Alena Ivanova, Mia Lutovská, Viktorie Patová, Kylie Scalabroni, Natalia Semenova, Renata Wilfling

Privilegia posledních generací

Při různých osobních setkáních a také při setkáních o svátcích v závěru roku si vzájemně přejeme vše dobré, zdraví a štěstí. Pokud se nám toto přání splní, žijeme zdravě, dlouho a dožijeme se vyššího věku. Pokud se tato přání splní většině lidí ve společnosti, pak společnost zestárne. Stárnutí společnosti, skutečnost, že ve společnosti žije více starších lidí, než tomu bylo kdykoli dříve, je výsledkem nebývalého pokroku, privilegia posledních generací. Lidé v rozvinutých zemích žijících v míru se dožívají vyššího věku, než tomu bylo kdykoli předtím, střední délka života se nebývale prodloužila, a to zejména ve druhé polovině dvacátého století a v posledních desetiletích. Je to výsledek nejen pokroků moderní medicíny (antibiotik a dalších převratných léčebných vynálezů), ale také lepšího životního stylu a kvality život? Proč ale ztotožňujeme stáří jen s potřebami a nesoběstačností? Proč mnohdy nevidíme přínos starších lidí pro společnost a pozastavujeme nad tím, že mnohdy neumějí zacházet s moderními technologiemi. Přitom právě generace stávajících seniorů zažila období neuvěřitelného vědeckého i technického rozvoje a pokroku, objevů a vynálezů, které změnily život náš všech. Od těch nejnákladnějších a nejsložitějších projektů, jako jsou cesty do vesmíru, rozšifrování lidského genomu, až po každodenní samozřejmosti, kterými jsou televize, mikrovlnky, automatické pračky. To vše před nimi nebylo.

Setkávání se staršími lidmi v rámci různých aktivit je přínosné a osvěžující i pro náš tým. Jsme rádi, že v našich projektech pracujeme přímo s nimi. Například mezinárodní projekt RECETAS se zabývá různými aktivitami seniorů v přírodě, zkoumá efekt jejich vzájemného setkávání v rámci těchto schůzek, vycházek, společného cvičení a podobně. Snaží se odpovědět na otázku jak nejlépe bojovat s osamělostí, která je závažným rizikovým faktorem nejen různých psychických onemocnění ale i celkového zhoršení zdravotního stavu a kvality života. Projekt PERMANENTO se snaží přesvědčit (nejen) starší lidi, aby pravidelně cvičili a pečovali o sebe a o své zdraví. Deset minut denně, které věnují lidé pravidelnému cvičení může přinést zlepšení nejen fyzické kondice, ale i celkové pohody.

Naše Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy se zabývá různými aspekty a souvislostmi stárnutí a dlouhověkosti. Představuje vědecké zázemí pro doktorský studijní program Studia dlouhověkosti (Longevity studies), jehož studenti se podílejí na řešení tuzemských i mezinárodních projektů a řeší své vlastní výzkumné projekty. Jedná se například o optimální zajištění služeb pro stárnoucí populaci a tzv. služeb dlouhodobé péče, zlepšení péče o pacienty s demencí, o prevenci a zvládání osamělosti prostřednictvím skupinových aktivit v přírodě. Spolupracujeme také s dalšími fakultami Univerzity Karlovy a různými organizacemi jak v České republice tak i v zahraničí.

Iva Holmerová

Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy

Mapování piety Měsíce pro fakultu

Po tragické události na Filosofické fakultě UK vznikla iniciativa religionistů a religionistek a antropologů a antropoložek mapovat projevy piety ve veřejném prostoru. Akademici a akademičky z FF a FHS spolu se svými studujícími navštěvovali a pobývali na místech, kde se připomínaly zmařené životy a kde se akademická obec vyrovnávala se zlým činem. Byli to především studující, kteří přijali roli očí, uší a srdcí, a skrze terénní poznámky ze zúčastněného pozorování přinášeli svědectví o akcích, interakcích a pocitech, které provázela série pietních událostí, jež se odehrály během ledna, v Měsíci pro fakultu.

Cesta vyrovnání se s tragickou událostí v rámci Měsíce pro fakultu začala 4. ledna 2024 průvodem a obejmutím zraněné budovy. Následující den 5. ledna 2024 byly sneseny pietní předměty z místa před Karolinem, kde bezprostředně po 21. prosince 2023 vzniklo pietní místo. Byli to studující nejen FF UK, kteří se ujali nelehkého úkolu posbírat svíčky, květiny a další věci, které zde lidé položili na památku čtrnácti obětí.

Úryvek z terénních poznámek Natálie Matějkové (studující SHV-18) z 5. ledna 2024:

Patnáct minut před srazem přicházím na místo před rektorátem. Svíčky zaplňují prostranství před vstupem do budovy. Na místě se nenachází jednotlivě, roztroušeně, lidé je skládají vždy jednu k druhé, tu svoji na okraj dalších. Společně s tlejícími květinami, mihotajícími se vzkazy, blyštivými celofány a dalšími objekty tvoří vyhaslé nebo hořící svíčky na kamenné dlažbě červené pole. Z chvějícího se pole vystupuje kamenná kašna se sochami lvů, i na ní je několik částí pokryto svíčkami nebo květinami. Z pole se dál rozlívá červený pramínek a lemuje cihlovou budovu směrem k ulici Železná. Svíčky zaplňují i parapety jejích velkých skleněných oken.

Červené pole upoutává pozornost. Jsou na něj namířené kamery, kolemjdoucí vyzývá k zastavení, k přiložení další svíčky, poskytuje prostor pro truchlení. Každý, kdo prochází, i když se nezastaví, kouká při chůzi směrem ke svíčkám. Jedna žena se zastavuje a zapaluje svíčku, dvojice se u zapalování svíček navzájem fotí. Další žena postává opodál a pláče, jsme v podobném věku, máme na sobě podobné oblečení, zdá se mi, že vyhledává můj pohled, očima se scházíme.

Pozoruju fotografa, který hledá správný úhel jak svíčky, symbol piety, správně zachytit, kleká si na dlažbu, s objektivem před obličejem přikládá stranu hlavy k zemi a pořizuje detailní snímek. Vedle něj se zastavuje skupina turistů. Podél svíček dál prochází žena s dítětem, které se v cizím jazyce ženy na svíčky ptá. Ptá se, co svíčky znamenají. Žena trpělivě a klidným hlasem odpovídá. K dítěti přiběhne čivava v červeném svetru a dítě se lekne, žena se směje a dítě si čivavu může pohladit.

Opodál se tvoří skupinka lidí, kteří přišli pomoct s odklízením svíček. Asi deset studujících čeká na někoho z vedení, kdo dá pokyny, jak začít odklízet… Baví se taky o tom, kdo ještě přijde. Dvě dívky přijít chtěly, ale ostatní ze studujících je přesvědčili, aby si po organizaci průvodu raději odpočaly. Přichází novinář a ptá se, co budeme dělat a jak bude celá akce probíhat. Vytváří to nepříjemnou situaci, protože ani samy studující nevědí, co přesně se bude dít a novinář na ně dál tlačí, aby podrobněji popsali celý proces odklízení.…

Začátek odklízení byl venku. Postupovali jsme směrem od brány zevnitř ven. Když se brána otevřela, už na nás netrpělivě čekalo kolem deseti objektivů. Bedlivě pozorováni jsme velmi opatrně odnášeli květiny umístěné nejblíže k bráně, pár z nás začalo v tichosti s rovnáním svíček do přepravek.

Hluboce zarmouceni nad odchodem a zničením mladých a krásných životů, s upřímnou soustrastí se všemi jejich blízkými.

Za FHS UK

Hedvika Novotná,

Katedra sociální a kulturní antropologie

Neumím hrát ani zpívat, když ale básním, tak přesto také zpívám a hraji. Kdybych tak uměl zpívat melodie, mé písně by byly líbivější než teď. Ale bez obav, možná se najde stejně naladěná duše, která tu melodii ve slovech uslyší a vrátí mi ji.

Tato slova si v roce 1815, v den svých jednadvacátých narozenin, napsal do deníku Wilhelm Müller. Když skladatel Bernhard Josef Klein vydal zhudebnění šesti jeho básní, poděkoval mu:

Ve skutečnosti moje písně žijí jen zpola, papírově, černobíle, dokud jim hudba nevdechne život, nebo alespoň, pokud v nich dříme, jej nevyvolá a neprobudí ho.

Franz Schubert ale Müllerovi melodii již vrátit nestačil, zůstala tu nám.

Gute Nacht aus Schuberts Winterreise

Tam, kde jsou schopnosti mnohem skrovnější, by se nabízela interpretace…, anebo luna v úplňku, jasná obloha, zasněžená krajina a cesta, která se započíná přáním dobré noci.

Filip Timingeriu

Katedra jazyků a literatury

FHS kavárna

Letos jsme pro vás připravili dárek, který zahřeje nejen vaše ruce, ale i vaše srdce. Nová kavárna na FHS chce být místem, kde se můžete zastavit mezi přednáškami, potkat kolegy a přátele, nebo si prostě jen užít chvilku klidu, kterých v shonu konce roku rychle ubývá. Zavítejte k nám na šálek kávy, jež vám, jak doufáme, dodá chuť do nadcházejícího roku a všech nových začátků, s ním přicházejících.

Už během prosince jste mohli ochutnat první výtvory našeho nového kávovaru, zatímco jsme se s ním seznamovali. Chceme vám nabízet zážitek, který začíná už u šálku: kávu vám podáváme do porcelánu, aby se každé posezení stalo malým svátkem. A jelikož je nový rok časem změn, můžete se těšit na to, že kavárnu v jejím plném provozu povede od začátku ledna studentský tým vašich spolužáků.

Přeměna nám všem známého bufetu v plnohodnotnou sluj kavárenských povalečů, ale neproběhne ze dne na den. Chceme každým měsícem současnou nabídku dál rozvíjet - už brzy tak přidáme například rostlinná mléka, a postupně plánujeme změny i v sortimentu jídla. Bez vaší zpětné vazby to ovšem nepůjde. Pokud jste tak dosud nestihli nová zrna ochutnat, přijďte a dejte vědět, jak vám chutná.

Těšíme se na viděnou.

Kavárenský tým

Ovlivnit, kam se naše okolí vyvíjí

Chceme vytvářet svět, ve kterém se všichni můžeme cítit bezpečně. I to je důvod, proč se fakulta a univerzita snaží nabízet všem podporu a být tu pro všechny členy akademické obce. Bezpečný svět však může být utvářen pouze ve vzájemném vztahu. Nestačí pouze jeden aktér, který o takové prostředí usiluje. Je potřeba vzájemná spolupráce. Dobré vztahy a pochopení nelze přikázat, ty lze pouze budovat tak, že si opakovaně prokazujeme důvěru a uznání. Jsme zodpovědní za sebe i za svět kolem nás. Sami můžeme ovlivnit to, jakým způsobem se naše okolí vyvíjí. Věřme tedy v naše schopnosti, věřme zároveň v druhé, snažme se činit jen to dobré a vyvarovat se zlého.Chraňme sebe i ty druhé.

Závěrem několik lidových mouder pro dobrou komunikaci:

Nenarodil se člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Mlčeti zlato.

Drzé čelo lepší než poplužní dvůr.

Prázdné bečky nejvíc duní.

Láska hory přenáší.

Homo homini lupus.

Sobě ježek kadeřav.

V nouzi dá ti radu každý dobrý přítel, ale jen málokterý mouky pytel.

Pokud jste v situaci, kdy potřebujete podporu, nebojte se o ni požádat. Zde jsou některé užitečné odkazy:

Podpora na FHS

Podpora na UK

Centrum Carolina

Krizová psychologická podpora mimo UK

Jak na stres a silné emoce

Oddělení vnitřních vztahů

Děkanky FHS a FF UK letos společně v Kampusu Hybernská korunovaly královnu a krále Majálesu 2024. Foto: O. Trojan

Vážení a milí kolegové,

Vážené a milé kolegyně,

Vážení a milí studující,

přistupuji s velkou pokorou k výsadě, že mohu svými slovy a přáním krásných a klidných svátků Vám všem vyplnit poslední okénko našeho fakultního adventního kalendáře. Celý prosinec se náš kalendář postupně plnil zajímavými příběhy a příklady toho, jak rozmanitá Fakulta humanitních studií je a jak úžasní, charismatičtí, chytří, empatičtí a vtipní lidé na ní společně pracují a studují. Bylo krásné a radostné všechna políčka den po dni otevírat a příspěvky v nich číst a těšit se s nimi. Samozřejmě až na jedno, které jsme všichni jistě otevřeli zdráhavě a s bolestí v srdci. Letošní rok byl pro celou univerzitní i fakultní komunitu bezprecedentně náročný, nejen pracovně, ale především emocionálně. Vím moc dobře, kolik studujících, vyučujících i zaměstnanců a zaměstnankyň naší fakulty bylo hluboce, v mnoha případech velmi osobně, zasaženo ztrátou a bolestí tragické události na FF UK. Vím, že některé rány se nikdy nezacelí a jiné se budou hojit dlouho a pomalu. Vnímám nicméně, že temnotu a zmar konce loňského roku jsme v rámci fakultní a univerzitní komunity dokázali přetavit v to nejpozitivnější, co bylo možné, a ráda bych tímto upřímně poděkovala Vám všem, kteří jste neváhali se do tohoto nelehkého procesu zapojit a stále se na něm v různých rolích a různými způsoby podílíte.

Letošní rok nám naštěstí přinesl i dobré momenty a příjemné události, kterými se daří naši fakultu posouvat, aby se stávala stále lepší a kvalitnější vzdělávací institucí. Na fakultě např. vzniklo Centrum pro podporu výuky, jehož cílem je podporovat a rozvíjet pedagogické kompetence jak doktorandů, tak začínajících i stávajících vyučujících. Tato snaha zahrnuje i tvorbu bezpečného a inspirativního prostředí, podporu metod aktivního učení, a hlavně aktivní práci s hodnocením a zpětnou vazbou od studujících. Naši vyučující jsou součástí mnoha inovativních grantových projektů. Na podzim jsme strávili čtyři pátky intenzivními a velmi přínosnými celofakultními diskusemi o podobě budoucí akreditace našeho bakalářského programu. Pod kompetentním vedením skvělého nového tajemníka fakulty se daří zvládat často velmi komplikované provozní a ekonomické nástrahy fakultního fungování. Knihovna instalovala nový knihobox pro distanční zápůjčky a neúnavně rozšiřuje své služby, expertízu i podporu celé fakultní obce. Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče pokračuje v obdivuhodně širokém zapojení do národních i mezinárodních projektů a kvalitní vědecké produkci. Na sklonku roku se historicky první držitelkou Ceny manželů Coriových, kterou Univerzita Karlova uděluje od roku 2024, stala PhDr. Hana Havelková, Ph.D. z FHS UK, in memoriam, za svůj celoživotní přínos k rozvoji rovných příležitostí v akademii.

Mohla bych pokračovat dál, ale naší největší radostí a smyslem naší fakultní existence jsou samozřejmě naši studující. Mám obrovskou radost z toho, jak aktivní naši studující jsou, kolik mimostudijních aktivit a projektů, dlouhodobých i jednorázových, jsou schopni vymyslet, podpořit, zrealizovat. Na kolika místech fakulty jsou ochotni a schopni přispívat svou přítomností, ať je to akademický senát, knihovna, vstupní recepce, ambasadorství, vnější a vnitřní vztahy, studentské spolky, časopisy, festivaly, a mnoho dalších. Je skvělé mít ve studujících tak aktivní a inspirativní partnery a partnerky, kteří fakultu každodenně rozvíjejí a obohacují svým nadšením, kreativitou, i kritickou zpětnou vazbou a společným hledáním řešení. Naším nejnovějším počinem, na kterém celý podzim společně pracuje vedení fakulty a studentský manažerský tým, je rozvoj nového konceptu fakultní kavárny, kterou postupně proměňujeme v budoucí útulné srdce fakulty s kulturním obsahem a přesahem, jež povedou sami studující a kde se všichni budeme rádi potkávat. 

Věřím, že do roku 2025 vstupujeme ve všech ohledech s nadějí a optimismem. Děkuji Vám všem za všechnu práci, kterou na fakultě i pro fakultu děláte. Přeji všem klidné, příjemné a radostné svátky. A do nového roku pak pevné zdraví, co nejvíce energie a hlavně lásku, velkorysost a víru v to, že co děláme, má smysl.

Věra Sokolová

Otevírání fakultního výměníku, říjen 2024. Foto: O. Trojan